Typické. Takovýto blog, který nutí k zamyšlení má jen pár diskusních příspěvků. Poid blogy, které mluví o Putinovi, covidu, Zemanovi nové vlády, zvolené Čs občany a jiných temat se to hemží odborníky.

Proč do hrobu? Do pece.

"V žité praxi se to projevuje obavami či nejistotou, zda mne bude chtít dcera takto vidět? Např. inkontinentního. Nebo upoutaného na lůžko."

Zdroj: https://hunes.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=782132

A co když je to tak, že já sám si nepřeji být takto viděn? A já sám si nepřeji strávit zbytek života na posteli a vyměšovat do plenek? Léky proti bolesti s tím nemají co dělat. Každý by měl mít možnost se rozhodnout, zda takový způsob dožití považuje pro sebe za důstojný. Člověk bohužel do poslední chvíle věří, že ho to nepotká a nepozná tu pravou chvíli, kdy je ještě fyzicky schopen situaci sám řešit, jako například pánové Brodský, nebo Martin Štěpánek. Je-li už upoután na lůžko, nemůže dělat nic, než proti své vůli ležet a čekat na smrt, protože institut asistované sebevraždy (nebo eutanazie) u nás není bohužel legalizován. Věřím tomu, že kdyby byl, možná by výše zmínění pánové volili raději tuto cestu, než střelnou zbraň.

Nechtějte být důstojnější Zemana! Ten také dělá do plének.

Dík! Jsme sobci! To se nám ale vrátí!

Autor má v mnohém pravdu. Určitě vše komplikuje nestabilita rodiny, rozvodovost, patchworkové rodiny apod. Nicméně je třeba dodat i některá další fakta, která ukazují, že i stáří se proměnilo. Některá prodloužení lidského života pokrokem mediciny jsou současně i poněkud nechtěným prodloužením let bezmoci a čekání na smrt. A také dnešní doživší osmdesátník mívá děti již po infarktu, mozkové cévní příhodě, operacích páteře, prostě tyto jeho děti nejsou vitální čtyřicátníci minulých století, kteří pečují v rodném gruntu o vyminkáře.