Když vono - kompromis mohou udělat zhruba stejně silní partneři...

V tom srpnu 68 to bylo spíš asi jako když se vzteklému medvědovi začíná vysmekávat bota a on si ji rázným kopem o zeď znovu posune na noze tam, kde ji chce mít...

Každej odborník v oblasti sebeobrany začne zásadní radou - nebojujte, je-li agresor silnější než vy a počkejte na vhodnější okolnosti. To udělal Beneš když nás napadli Němci a vhodnějších okolností se po šesti letech dočkal. Na lepší situaci jsme si po osmašedesátým museli počkat dvacet let. Jasně, ta naše dvacetiletá trpělivost není nic na nástěnku, ale dočkali jsme se. Jestli z obou událostí by měl mít někdo trauma, pak Němci a Rusové.

Ukrajinci situaci vyhodnotili jinak, statečně bojují a vlastně i s naší pomocí. Chcete-li se na sebe s hrdostí podívat do zrcadla, Rusům čelí i interbrigadisti. Tuhle šanci Vám nikdo nemůže upřít.

Ovšem dr. Beneš se nakonec přiklonil k dubisku, takže jsme byli v kremelském pozadí něco přes 40 let.

Souhlasím s tím, že v r. 1968 jsme se bránit měli i když bychom dostali výprask jako Maďaři v r. 1956. Sám jsem právě končil VZS a za uniformu jsem se styděl. Ale jinak jsou ve vašem článku události popisované jako shodné, ve skutečnosti diametrálně odlišné. Tu odlišnost nelze popsat jednou či dvěma větami. To by bylo na delší samostatný článek.

Jak jste se chtěl efektivně bránit? My vyjížděli k západní hranici a kanóny byly namířeny přes Šumavu ... Nikdo by Vám nepomohl, možná "hubou".

Je lehké hodnotit události ex post, stejně tak jako ex post hledat viníky, či i paralely. Kompromisy v politice jsou však spíše chimérou, stejně tak jako domnělá rovnost mezi subjekty. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by ani konfliktů.