Žít znamená pomáhat druhým žít.
Dobrovolnická pomoc osob zaneprázdněných prací, hendikepovaných, křehkých seniorů či samoživitelek pohlcených péčí o vícero dětí je takřka nemožná. Co zbývá? Jen zmar, bezmoc a z toho plynoucí frustrace? Ne! Mám tip.
Nedávno jsem „objevil“ málo známou, o to pozoruhodnější osobnost. Je jí Raoul Follereau (1903 – 1977). Pomáhal nakaženým leprou (malomocenství), kterým zasvětil svůj život. Nejen přímou materiální a zdravotnickou pomocí, veřejně také bojoval s příčinami hrůzné nemoci – vystupoval proti bídě, lhostejnosti a nespravedlnosti. Otevřeně hájil práva nakažených, na které se společnost dívala jako na prokleté a nečisté, a snažil se jim vrátit lidskou důstojnost.
Na svých cestách po světě se často setkával s lidskou bídou. To jej přivedlo v r. 1942 k vyhlášení tzv. Hodiny chudých. Každý, kdo se k jeho výzvě přidal, obětoval svou hodinovou mzdu ve prospěch nejslabších. Ať se již jednalo o budování nemocnic, škol nebo leprosárií. O několik let později, na Velký pátek v r. 1947, přesně ve tři hodiny odpoledne, vyhlásil generální stávku sobectví. Požádal o projev lásky vůči těm, kteří ji nejvíc potřebují. Lidi dobré vůle motivoval k projevení i jen malého konkrétního skutku lásky k bližním. Velký mezinárodní ohlas zaznamenala jeho deklarace Atomová bomba, nebo láska k bližnímu? V ní syrově pojmenoval absurditu studené války - buď naučíme lidi vzájemné lásce a člověk bude moci konečně žít pro člověka, anebo všichni lidé zahynou, společně.
Ve své nejznámější publikaci Kniha lásky, přeložené do čtyř desítek jazyků, vyjadřuje své hodnoty a pohled na svět. „Neříkejte nikdy já, když mluvíte o sobě, a oni, když mluvíte o druhých; říkejte: my! Jediný prostředek, jak si zajistit štěstí, je myslet výhradně na štěstí druhého.“
Ve čtyřech desítkách knih, jež napsal, obhajuje krásy a obohacení vlastního života, pokud dokážeme žít pro druhé. Brojil proti konzumu a zbožštění peněz, které zatvrzují lidská srdce. Raoul Follereau prožil naplněný život. Mottem by mu mohla být vlastní slova, která pronesl již v 15 letech: „Žít znamená pomáhat druhým žít. Být šťastným znamená dělat lidi šťastnými.“
Po vzoru sympatického francouzského novináře, spisovatele a oddaného křesťana, můžeme pomoci našim ukrajinským sousedům něčím moc šikovným a užitečným. Raoul Follereau tím nešetřil. Úsměvem. Můžeme jim jej darovat opakovaně a dlouhodobě úplně všichni. Úsměv vřelý, laskavý, vítající, povzbuzující.
Úsměv nic nestojí, ale dává hodně.
Obohacuje ty, kteří ho přijímají
a nechudnou ti, kteří jej dávají.
Trvá jen chvíli,
ale jeho paměť bývá věčná.
Nikdo není dost bohatý, aby se bez něj obešel.
Nikdo není tak chudý, aby si jej nezasloužil.
Je zdrojem štěstí, povzbuzuje tvořivost.
Je něžným znamením přátelství.
Úsměv dopřává odpočinku unaveným,
dodává odvahu zraněným.
Nekoupíte si jej, nepůjčíte, ani jej nelze ukrást.
Neboť získá hodnotu, až když jej darujete.
Až někdy potkáte člověka,
který nezná úsměv ve své tváři,
buďte štědří a nabídněte mu ten svůj...
Nikdo nepotřebuje úsměv tolik
než ten, kdo jej neumí dávat druhým.
(Raoul Follereau)
Robert Huneš
Chcete zabít babičku? Uškrťte si ji sami!
Eutanázie se jinak jeví zdravým, jinak nemocným. Odlišně ji vnímají mladí a staří. Různým pohledem na ni hledí ti, kteří mají s umírajícími zkušenost, a ti, kteří ji nemají.
Robert Huneš
Až lékaře bude zajímat nejen naše zlomená noha, ale i zlomená duše
V naší malé zemičce máme 156(!) nemocnic akutní péče. Nad to další odborné léčebné ústavy, eldéenky a další. Ve srovnání s výrazně vyspělejším Dánskem je v ČR (přepočteno na obyv.) 5x více nemocnic a 2,5 více nemocničních lůžek.
Robert Huneš
Odtamtud se odchází už jen v plechové rakvi
Odtamtud se odchází už jen v plechové rakvi. Ano, tato věta ošetřující lékařky v nemocnici patřila pacientce, již překládala v minulých dnech k nám do hospice.
Robert Huneš
Tam, kde to voní člověčinou
Takřka za dvacet let v hospicovém hnutí mohu dosvědčit, že kde se začínalo od peněz, cihel či jiných „jistot“, se hospic nakonec nezrodil. A pokud ano, tak chřadnoucí a neprosperující. Domy na písku.
Robert Huneš
Dobrá zpráva. Chtějí, aby visel.
Při pohledu na pražský Hrad vnímám posledních deset let jako promarněný čas. Období, kdy intelekt a schopnosti nadaného muže nebyly investovány ve prospěch dobra, příštích generací, službě národu.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
POLITICKÝ DIÁŘ: Pověstná „střídačka“ ODS a Kupkův úspěch na kongresu
Premium Byť se před čtrnácti dny na kongresu ODS v Ostravě téměř nic nestalo (natož aby šlo o něco...
Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko
Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
- Počet článků 73
- Celková karma 23,41
- Průměrná čtenost 1200x