Kde je, smrti, tvá síla?

29. 10. 2019 20:08:08
Po nádherném babím létě je před námi pošmourný listopad. Jsem rád. Nejsou jen krásy a nádhery. Bez pošmourností krásy zevšední.

Za pár dní je listopad a na jeho počátku „Dušičky“. Ten, kdo nemá srdce a mysl úplně zchladlou, navštíví hřbitov a vzpomíná na své milé a blízké, kteří jej předešli k branám smrti. Tam, kam jednou dojde každý z nás.

Již z doby kamenné máme doklady, jak naši předci věřili v posmrtný život. Dávali svým drahým do hrobů předměty, kdy očekávali, že je znovu využijí. Obřadně se s nimi loučili v očekávání příštího. V různých částech světa a v různých dobách různě. A přece tolik podobně. Očekávali vzájemné shledání. Dodnes. V české kotlině jsme, světovýma očima nahlíženo, tak trochu za exoty. Protože značná část naší populace tuto skutečnost vnímá jinak. Vidím-li krásně upravené hřbitovy, v tento čas obzvláště, rozsvícené svíčky a lucerny u hrobů, jež plápolají tmou, přestávám si být jistý. Jistý tím, že těmito exoty jsme.

Úcta k předkům je vlastní každé zdravé společnosti, civilizaci. Za sebe chovám jistotu, že se jednou se svými milými tam „Nahoře“ opět jednou potkám. V mezičase rád chodím na hřbitov ke hrobu mého dědečka a babičky. Nosím květiny, zapaluji svíčky a rozmlouvám s nimi. Moc to doporučuji všem, kdo váhají. Člověk si uvědomí sebe sama. Navíc pozná, kolik neznámých sousedů „to má podobně“.

Za obzvláště důležité vnímám dopřát svým předkům uložení právě na hřbitově. Máme se pak, my živí, kam vracet. I se svými dětmi, s vnoučaty. Jak obtížné to naopak mají ti, kteří zvolili pohřeb svých milých rozptýlením v lese, v řece aj. Již nikdy to nemohou vzít zpět a nemají se kam vracet. Nemají ono konkrétní místo, kam vezmou dítě a mohou mu říci: „Tady, Josífku, leží Tvá babička, která zemřela, ještě když jsi byl miminko. A tu šálu, co máš na krku, ti upletla na lůžku, když už nemohla chodit, pár dní před smrtí.“ Z hospice, kde 15 let pracuji, o takových příbězích vím své...

Je mi upřímně a bezelstně líto všech lidí, pro které život končí smrtí. Je pro mne nepředstavitelně kruté vidět rakev v krematoriu, jak zajíždí do temna bez ničeho dále. A pak žít v přesvědčení, že není nic, jen prázdno. Myslím, že je to takřka nesnesitelné. Dobrou zprávou je, že většina lidstva v dějinách až po dnešek to vidí jinak. Kdyby to byla iluze, je dávno vyvrácena.

Přeji z upřímného srdce všem, kteří čtou tyto řádky, vědomí, že naděje je větší, silnější a smysluplnější, než naše chmury a nejistoty. Přeji všem lidem vidět a poznat ty, kteří mají bolest ze ztráty druhého – a přesto jistotu věčného života a shledání s nimi. Jejich pevný stisk ruky, jiskrný pohled, usebranou mysl. Jejich chvějící se hlas, jak je pevný - neboť co je bez chvění, není pevné. Jejich zkroušené a zároveň v radosti obnovující se srdce. Srdce ukotvené v jistotě, že smrt na konci prohrála.

Mám rád život. Těším se z každého jeho momentu. K nim náleží i smrt, pohřeb. I naděje na Vzkříšení. Návštěvou hřbitova začátkem listopadu si to vše připomínám. Kde je smrti tvá síla?

Autor: Robert Huneš | úterý 29.10.2019 20:08 | karma článku: 21.68 | přečteno: 825x

Další články blogera

Robert Huneš

Třicítka

Dnes je to 30 let, kdy se zhroutil totalitní komunistický režim. Jak na tuto třicítku můžeme hledět? Různýma očima.

16.11.2019 v 20:41 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 278 | Diskuse

Robert Huneš

Na Titaniku se také tančilo a podával kaviár

Většina organizací, které pečují o nejslabší v naší společnosti, obdržela od státu na dotacích pro letošek méně, než loni. Logickou reakcí byl jejich velký hněv.

13.7.2019 v 22:42 | Karma článku: 29.54 | Přečteno: 1269 | Diskuse

Robert Huneš

Který vlk vyhraje?

Spokojenost. Nedostává se nám jí. Láteříme na poměry ekonomické, vztahové, politické, ...é a další ...é. To vše tu již bylo. A horší.

18.5.2019 v 20:09 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 442 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

Terorista všude, kam se podíváš

Píše se to. Člověk, co zrovna nežije někde na Aljašce mimo civilizaci ve srubu, to má na talířku každý den.

20.11.2019 v 11:36 | Karma článku: 10.07 | Přečteno: 246 | Diskuse

Liběna Hachová

Umíte se poflakovat?

Vypustit všechny povinnosti z dohledu, na práci zapomenout, někam se svalit, vyhodit nožky nahoru a jen tak zbůhdarma koukat.

19.11.2019 v 19:36 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 241 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Filantropem se nestaneš, filantropem se rodíš

Přemýšlím nad všemi sbírkami, které vidím na různých webových stránkách mnoha organizací, které pomáhají především dětem nebo rodinám, jejichž finanční situace je, bohužel, nemocí dítěte naprosto zoufalá. Mnohdy tyto nechápeme.

19.11.2019 v 18:33 | Karma článku: 16.73 | Přečteno: 349 | Diskuse

Karel Ábelovský

Všechno zlé, je prý k něčemu dobré (úvaha nad sporákem a špinavým hrncem)

... a tak tu sedím kousek od kamen, kde praská hořící dříví, popíjím horký, lipový, tedy "svěže zelený" čaj, a přemítám, jak to tedy je. Co je dnes zlé a k čemu to bude dobré. Zlý je strach, pokud zcela ovládne vaši mysl, tak, že

19.11.2019 v 15:55 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 312 | Diskuse

Martin Faltýn

Mohou za "Letnou" Simpsonovi, South Park a Sponge Bob?

Řekneme si to rovnou: 250-300.000 lidí není maličkost. Z hlediska 10.650.000 obyvatel ČR je to sice % nepříliš vysoké číslo; dnes je rozhodující nejen počet, ale síla hlasu. Vemte si takovou jednu Gertu třeba.

19.11.2019 v 10:33 | Karma článku: 22.90 | Přečteno: 689 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1114

PhDr. Mgr. Robert Huneš, MBA, ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče

Najdete na iDNES.cz