Zabít nebo dovolit odejít?

24. 06. 2014 11:42:49
Českými médii proběhla zpráva o možnosti eutanázie pro 39letého francouzského tetraplegika Vincenta Lamberta, o které má v nejbližší době rozhodnout francouzská Státní rada. Lambert už šest let žije pouze díky podpoře přístrojů. Vypnutí přístrojů, které ho drží šest let při životě, podpořil veřejný zpravodaj Státní rady - tedy nejvyšší instance správního soudnictví ve Francii. Ukončení Lambertova života podporuje jeho manželka, rodiče a sourozenci jsou proti. Dnes má soud rozhodnout.

Povolit eutanázii? To se ptají nejen francouzští novináři. Francouzský zákon z roku 2005 zakazuje aktivní zabití člověka, ale doporučuje paliativní léčbu a současně se vyslovuje u pacientů na konci života proti "nerozumné" léčbě za každou cenu.

Někteří senzacechtiví novináři a s nimi senzacehltající čtenáři mají o téma postaráno. Leckdy se nevhodně směšuje. Jako v tomto případě. Eutanázie je akt usmrcení pacienta na jeho žádost třetí osobou (zabití). Cílem je urychlit smrt. Opakem je dystanázie - prodlužování neodvratného konce, oddalování přirozeného vstupu smrti nadbytečnou neefektivní léčbou. Toho se lidé oprávněně bojí. Natolik, že v záměně pojmů, volají po eutanázii.

Tvrdím, že eutanázie je zlo. Zabíjet se nemá. (Ostatně netrpí-li člověk bolestí, nemá důvod po eutanázii volat - a v hospicích to tak jde.) Stejným zlem je dystanázie. Řešením nešťastné situace je v některých případech včasné odstoupení od marné léčby. To ostatně doporučuje i Česká lékařská komora v Doporučení č. 1/2010, kde se v čl. 4 o nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby říká, že „neznamená omezení pacienta na jeho právech, ale naopak je sledován zájem pacienta tak, aby nedošlo k porušení základních medicínských a etických principů včetně nechtěného nedůstojného prodlužování umírání. Smrt, která je výsledkem přirozeného průběhu onemocnění, nemůže být považována za nepříznivý výsledek zdravotní péče...“ Tyto postupy „nelze zaměňovat za eutanázii či ublížení na zdraví.“

Smutné je, že lékaři v Česku, ve Francii i jinde ve světě často nesmyslně „léčí“ pacienta, až jej douléčí k smrti. Včetně zabraňování přirozenému vstupu smrti technickým a technokratickým přístupem k pacientovi. Přináší to pouze diskomfort, utrpení a falešnou naději jemu (vnímá-li) i rodině.

Smrt patří k životu. Jsem příznivcem ochrany lidského života od jeho počátku až do přirozené smrti. Zdůrazňuji: přirozené. Neoddalujme ji díky technické vyspělosti medicíny. Naopak dopřejme těžce nevyléčitelně nemocným a umírajícím kvalitní paliativní péči. Ta jim garantuje, že nebudou trpět nesnesitelnou bolestí, za každých okolností zůstane zachována jeho lidská důstojnost a v posledních chvílích nezůstanou osamoceni.

Paliativní péče stojí uprostřed mezi eutanázií a dystanázií. Smrt neoddaluje, ani úmyslně neurychluje. Nenechme se ovlivnit ani jedním z těchto zel, jež ohrožují člověka a mnohdy vyvolávají velký strach. Stůjme nohama na zemi a soustřeďme síly, jak skutečně křehkým a slabým, umírajícím, pomáhat.

Přeji Vincentu Lambertovi, aby jej nezabíjeli, ale zároveň aby mu bylo dovoleno odejít. Aby byl obklopen nejlepší možnou péčí a něhou a odešel přirozeně Tam, kam jej jeho tělo volá.

Autor: Robert Huneš | úterý 24.6.2014 11:42 | karma článku: 22.13 | přečteno: 1818x

Další články blogera

Robert Huneš

Naděje mlčící většiny se proměnila ve skutečnost

Vnímám události posledních několika dnů. Ano, měl jsem pokušení, tváří v tvář oněm lidským i politickým přešlapům, psát o tomto dění, neboť nahrávka na hodnotový smeč je velká. Ne.

16.11.2018 v 18:42 | Karma článku: 21.36 | Přečteno: 1380 | Diskuse

Robert Huneš

Prý jsme nejbezbožnější národ světa

Prý. Nevím. Pracuji v hospici. Je to zvláštní místo. Umírá se tam. Hodně a často. Průměrná doba pobytu pacientů je sotva měsíc. A přesto chodím rád do práce.

21.10.2018 v 16:25 | Karma článku: 32.48 | Přečteno: 1344 | Diskuse

Robert Huneš

Odložím tátu. Zbavím se i mámy.

Nejdřív se zbavím táty. Pak se zbavím mámy, odložím je do domova pro seniory. Koho se zbavím potom? Sebe?

18.2.2018 v 18:28 | Karma článku: 37.60 | Přečteno: 3467 | Diskuse

Robert Huneš

Sdílená bolest je poloviční bolest

Utrpení. Tuším vůbec, čím je? Je tím, že při psaní těchto řádků mnou zmítá chřipka, slabost a bolest těla? Utrpení náleží k životu. Častěji, než si myslíme.

16.2.2018 v 6:00 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 714 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Ábelovský

Tak na tohle, se opravdu těším celou zimu

... a když pak pomalu přichází jaro, nemohu se dočkat až rozkvetou mandloně, až začnou kvést vlčí máky, kopretiny a další drobná kvítka, jejichž všechna jména ani neznám. Pár pozdravení jara - fotoblog.

16.2.2019 v 11:09 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mám hlad!

Stojím u dveří české kamarádky a ona po mě hází stopky se zbytky jahod, které jedla. Tekly mi sliny, protože jsem měla hlad. Byli jsme tak chudí, že jahody nebo pomeranč byl pro nás nedosažitelný. Ten den jsem vyspěla.

16.2.2019 v 9:06 | Karma článku: 24.72 | Přečteno: 627 | Diskuse

Dáša Stárková

Poslední rok cítka

Jsem asi divná, ale nijak to neprožívám, ani předtím čtyřicet. Proč taky. Vrásky ani celulitida mi nezmizí, zadek se nezmenší, prsa ne-pushupnou, roky ani kila neubudou a holt nosím brýle na blízko. Nemládnu, ale stará se necítím.

16.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 11.79 | Přečteno: 130 | Diskuse

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 489 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 233 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1137

PhDr. Robert Huneš ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče

Najdete na iDNES.cz