Kde domov můj

15. 03. 2014 12:33:13
Občas přemýšlím, proč jsou Poláci o tolik hrdější na svoji zemi, historii, kulturu, než my - Češi - na svoji.

Příčin to má jistě mnoho, nemám ambici je rozebírat. Myslím, že zajímavou zkratkou může být prosté zamyšlení nad texty obou státních hymen. Totiž porovnání hrdosti, odhodlanosti a naděje v jejich obsahu: „Ještě Polsko nezhynulo-Dokud ještě žijeme-Co nám cizí moc vzala-Šavlí si zpět vezmeme“, versus submisivní „Kde domov můj...“ Na první pohled přísné srovnání. Ona přísnost však bledne, podíváme-li se na hymny dalších evropských národů. Italská hymna: „Sevřemež šiky-připraveni na smrt-Připraveni na smrt-Itálie povolala“; německá: „Německo, Německo nade vše...“; francouzská: „Vzhůru, děti vlasti, den slávy nadešel!“; ukrajinská: „Ještě neumřela Ukrajiny ani sláva, ani svoboda, Ještě se na nás, bratři Ukrajinci, osud usměje...“; či snad britská: „Bože, zachovej nám krále/královnu...“

Možná mám jednostranný pohled. Ovšem dokázali by Češi natočit následující motivační spot o sobě a pro sebe? Dívat se na něj a zvnitřnit si jej? http://www.youtube.com/watch?v=HeaQzfE2kHw. Nesouvisí s tím vším naše remcání na krizi, tuneláře, hambaté politiky a „vše špatné“ kolem nás...? V sekularizované zemi se jen menšina z nás opírá o Pána Boha. O koho jiného se pak máme opřít, než o sebe samé? V čem čerpat síly? V jakých hodnotách? My sami jsme zkratkovitě popsáni ve státní hymně. V roce 1918 chybělo jen málo, a hymnou se stal Svatováclavský chorál. Shodou okolností k tomu nedošlo. Škoda. Stále tak hledáme „Kde domov můj...“

Závidím sousedům, i těm vzdálenějším, když jejich sportovci na stupních vítězů při zvuku hymny položí svou pravici na hruď, tam kde máme srdce. Když otevřou ústa a zpívají svoji (zdůrazňuji: svoji!) hymnu. U našich sportovců je to spíše výjimka. Podívejme se na další příklady. Belgičané pějí Ó, má milovaná Belgie... - Přísaháme žít pro tebe -žít vždy nádherně i krásně... - Nechť trvá, jako tvé nesmrtelné motto: za Krále, za Právo, za Svobodu!

Stále hledáme „...domov můj“. I v politickém klání se ukazuje, že Češi nejsou ukotveni v pevných hodnotách. Volební uskupení, za nímž nestojí nijaké prověřené hodnoty, než marketingové manipulace, je dnes druhou nejsilnější stranou v zemi. KSČM ani čtvrtstoletí po pádu totality neoslabuje, ba naopak. Viditelná část společnosti se ohlíží, jak bylo „lépe“. Co asi hledá? Z jakých hodnot?

Z jakých hodnot se ohlížejí Portugalci? O co se opírají? Zpívají „Hrdinové moře, ušlechtilý lide - Statečný nesmrtelný národ - Pozvedni dnes znovu slávu Portugalska!“ Rumuni podobně. „Probuď se, Rumune... - vezmi osud do svých rukou...“ Nebo snad Turci: „Má národní hvězda vždy bude zářit, je hvězdou mého národa i hvězdou mou.“

Takže co s tím? Myslím, že přestat hledat domov můj. Rychlá a snadná řešení nabízejí populisté. Ve skutečnosti neexistují. V listopadu 89 bylo jedním z nejtklivějších hesel KDO, KDYŽ NE MY? KDY, KDYŽ NE TEĎ? Platí do dnes. Totiž začít u sebe. Jednou se Matky Terezy ptal její obdivovatel, bohatý člověk, co a jak má udělat, aby změnil svět k lepšímu. Ona mu odpověděla: „Změň sebe.“

 

www.hospicpt.cz 

Autor: Robert Huneš | sobota 15.3.2014 12:33 | karma článku: 13.15 | přečteno: 793x

Další články blogera

Robert Huneš

Naděje mlčící většiny se proměnila ve skutečnost

Vnímám události posledních několika dnů. Ano, měl jsem pokušení, tváří v tvář oněm lidským i politickým přešlapům, psát o tomto dění, neboť nahrávka na hodnotový smeč je velká. Ne.

16.11.2018 v 18:42 | Karma článku: 21.36 | Přečteno: 1380 | Diskuse

Robert Huneš

Prý jsme nejbezbožnější národ světa

Prý. Nevím. Pracuji v hospici. Je to zvláštní místo. Umírá se tam. Hodně a často. Průměrná doba pobytu pacientů je sotva měsíc. A přesto chodím rád do práce.

21.10.2018 v 16:25 | Karma článku: 32.48 | Přečteno: 1344 | Diskuse

Robert Huneš

Odložím tátu. Zbavím se i mámy.

Nejdřív se zbavím táty. Pak se zbavím mámy, odložím je do domova pro seniory. Koho se zbavím potom? Sebe?

18.2.2018 v 18:28 | Karma článku: 37.60 | Přečteno: 3467 | Diskuse

Robert Huneš

Sdílená bolest je poloviční bolest

Utrpení. Tuším vůbec, čím je? Je tím, že při psaní těchto řádků mnou zmítá chřipka, slabost a bolest těla? Utrpení náleží k životu. Častěji, než si myslíme.

16.2.2018 v 6:00 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 714 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Ábelovský

Tak na tohle, se opravdu těším celou zimu

... a když pak pomalu přichází jaro, nemohu se dočkat až rozkvetou mandloně, až začnou kvést vlčí máky, kopretiny a další drobná kvítka, jejichž všechna jména ani neznám. Pár pozdravení jara - fotoblog.

16.2.2019 v 11:09 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mám hlad!

Stojím u dveří české kamarádky a ona po mě hází stopky se zbytky jahod, které jedla. Tekly mi sliny, protože jsem měla hlad. Byli jsme tak chudí, že jahody nebo pomeranč byl pro nás nedosažitelný. Ten den jsem vyspěla.

16.2.2019 v 9:06 | Karma článku: 24.72 | Přečteno: 627 | Diskuse

Dáša Stárková

Poslední rok cítka

Jsem asi divná, ale nijak to neprožívám, ani předtím čtyřicet. Proč taky. Vrásky ani celulitida mi nezmizí, zadek se nezmenší, prsa ne-pushupnou, roky ani kila neubudou a holt nosím brýle na blízko. Nemládnu, ale stará se necítím.

16.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 11.79 | Přečteno: 130 | Diskuse

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 489 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 233 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1137

PhDr. Robert Huneš ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče

Najdete na iDNES.cz