Robert Huneš
- Počet článků 73
- Celková karma 23,41
- Průměrná čtenost 1200x
Seznam rubrik
Robert Huneš
Lysenko a Mičurin by měli z Norska radost
Co mají společného Marx, Lenin a Norské království? První polovina 20. století se současností? Víc, než si myslíme.
Robert Huneš
V blízkosti smrti nejvíce porozumíme životu
Mám čest a vzácnou výsadu podílet se na pomoci druhým. To má smysl a přináší to užitek. Co je víc? Kdo dává, dostává. V blízkosti smrti nejvíce porozumíme životu.
Robert Huneš
17. listopad - ne oni, ale my!
V těchto dnech čelíme hrůzám, kdy se snažíme, často obtížně a marně, pochopit příčinu tragédie teroristického útoku muslimských fanatiků v Paříži, kde zemřelo více než 130 nevinných osob.
Robert Huneš
Umíráme napříč politickým spektrem! (?)
Téma hospiců je v posledním čase na výsluní zájmu prezidenta republiky i novinářů. Jedním z posledních počinů byl článek v MF Dnes ze dne 27.4. "Zeman úspěšně lobbbuje za nové hospice. Nemáme na to, děsí se církev."
Robert Huneš
Ovce adoptují kačera
Že by dvě ovce adoptovaly kačera? Chudák kačer. I ovce. Ale u lidí to nemá vadit. Kdeže se to nacházejí naše elity?
Robert Huneš
A je to tady!
To, co odborná veřejnost očekávala, se naplnilo. Od zrušení hospitalizačních poplatků v nemocnicích uplynul již více než rok. Lze hodnotit exaktní data. Pomineme-li obtížně zpochybnitelnou skutečnost, totiž že poplatek legitimně sanoval (částečně!) výdaje, které nesouvisejí s léčbou a péčí hrazenou ze zdravotního pojištění (tzv. hotelové služby – strava, elektřina, topení atp.), jež pacient při pobytu v nemocnici ušetřil na domácím účtu, pak ta horší skutečnost již dolehla.
Robert Huneš
Nejslabší ze slabých
Života běh mi dal hezké a smysluplné povolání. Přes deset let se pohybuji v hospicovém prostředí a snažím se pomáhat nejslabším ze slabých, nejkřehčím z křehkých – umírajícím.
Robert Huneš
Pokřivenost v přímém přenosu
Děti na základních školách jsou dlouhodobě přetěžované. Již od brzkých let se učí dvěma cizím jazykům. Školu opouštějí po deváté třídě, aniž by pořádně uměly ten rodný, natož jiný... Učňovské školství rozvrácené. Živit se rukama jako poctivý a šikovný řemeslník bylo po staletí nejen potřebné, ale rovněž v úctě vzdělanců, umělců a dalších, jejichž práci vděčili za možnost rozvíjet svého ducha. Dodnes řada učilišť zanikla, mnohá další bojují pro nezájem o přežití. Vyučit se řemeslu vnímá velká část společnosti za pohanu...
Robert Huneš
Odvaha k radosti
Z čerstvého výzkumu důchodových systémů světa vyplývá, že Česká republika patří k nejstabilnějším na světě. Jsme patnáctí z více než dvou stovek států světa. Máme se lépe, než si připouštíme.
Robert Huneš
Evropa křesťanská či islámská - pštrosí hlava v písku?
Islám(istic)ká patálie hýbe současností. Málokoho události posledních týdnů a měsíců nechávají bez povšimnutí. Kdekdo se k situaci vyjadřuje. Prezident republiky vyzývá k vojenskému úderu mezinárodního souručenství na Islámský stát a vůbec tvrdému postupu vůči projevům islamistického terorismu. Má nemálo příznivců. Na straně druhé mnoho názorů varuje před zveličováním problému, odmítá bipolaritu muslimského a křesťanského vidění světa, zřetelně odděluje islám a terorismus. Řešení spatřuje v toleranci a obraně demokracie.
Robert Huneš
Kruté. Jinde i krutěji.
Snad celý svět sledoval masakr islamistických útočníků v Paříži. Média se soustředila na zvěrstvo spáchané na nevinných obětech. I na následnou manifestaci, kdy politické celebrity světa pochodovaly centrem Paříže, napříč politickou i náboženskou orientací. Dávaly najevo spřízněnost, porozumění a vzájemnou oporu v odporu proti nelidským hrůzám islamistických fanatiků. Kdy miliony lidí na Zeměkouli souzněly s truchlením za nevinné a s odporem proti nesmyslnému násilí. Vše bohatě sledováno médii celého světa. Výborné, dobré, příkladné, správné. Ale...
Robert Huneš
Islám v ČR
Na velvyslanectví Turecké republiky v ČR jsem zaslal psaní tohoto znění: Vážení představitelé Turecké republiky v ČR, dovoluji si Vám, na základě poznatků ze sdělovacích prostředků, touto cestou sdělit uznání a poděkování, že syrská křesťanská komunita v Istanbulu získala povolení ke stavbě křesťanského kostela v Istanbulu v městské části Yeşilköy. Jako katolický křesťan jsem rád za tuto vstřícnost Vaší země, která nás spojuje v časech, kdy svět ohrožují subjekty jako je tzv. Islámský stát. Tato skutečnost je pro mne nadějí, že lidství, tj. láska, úcta a tolerance, nás všechny spojuje v dobrém. http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/61421/turecko-po-dlouhych-devadesati-letech-povolilo-postavit-krestansky-kostel.html Věřím, že cesta vede tudy, nikoli přes řinčení zbraněmi.
Robert Huneš
Když se ucpe záchod
Pracuji jako ředitel hospice. Deset let. Hospiců v ČR je patnáct. Jsme na tom všichni podobně. Boj o samotné přežití těchto zařízení, jež pečují o nejslabší z nejslabších – těžce nevyléčitelně nemocné a umírající - je stále náročnější. Rok od roku je hůře. Roky se snažím s ostatními kolegy řediteli změnit věci ve prospěch umírajících zdola. Marně. Mocní a zdraví to nemají jako prioritu. Prioritou se pro ně toto téma stane, až když se stanou nemocnými a slabými. Ale to již zase nejsou mocnými, aby věc změnit mohli... Dospěl jsem k přesvědčení, má-li se uchovat systém hospicové péče v naší zemi, že je nutno změnit věc shora.
Robert Huneš
Kdo, když ne my?
Ukrajinská šlamastyka je stále zamotanější. Lámou si jí hlavu politici, politologové, vojáci, ekonomové, novináři... Nikdo z nich nenabízí recept na snadné, bezbolestné a levné řešení. Protože takové neexistuje. Podobně jako neexistuje snadný, bohatý, bezbolestný a bezproblémový život.
Robert Huneš
Vzpomínka na budoucnost
21. srpna je to právě 46 let, kdy nás okupovala „spřátelená“ vojska Varšavské smlouvy. Tanky potlačily záblesky svobody, jež osvěcovaly temnou oblohu totalitního režimu. Období tzv. normalizace v 70. letech již nekosilo naše spoluobčany po stovkách a tisících, jako v letech padesátých. Tento čas nesvobody přesto znamenal trýznění, podlomené zdraví i smrt řady lidí, rozvrácení rodiny, ztrátu majetku, ale i každodenních svobod, které dnes považujeme za samozřejmost. Např. možnost cestovat, vyjadřovat svůj názor, podnikat, bez fronty koupit v obchodě třeba banány nebo toaletní papír. Ale i zanadávat si na vlastním záchodě na poměry beze strachu, že za klozetem je umístěná štěnice, či studovat vysněnou školu bez nutnosti vlastnit členský průkaz KSČ.
Robert Huneš
Lépe než dobře
Je snad jen málo těch, kteří v posledních týdnech a měsících nesledují dění na Ukrajině. Ovšem málokdo může věc účinně ovlivnit. V Čechách žije a pracuje řada Ukrajinců. I kvůli nim je dobré se o dění u nich doma zajímat. Ve velké většině jsou to lidé skromní a pracovití. Sám nejvíce vzpomínám, když jsme kdysi s manželkou pozvali jednoho ukrajinského dělníka, který pracoval jako přidavač v místní stavební firmě (ve skutečnosti strojní inženýr) v neděli na oběd. Byl překvapen a zaskočen. Ovšem my z jeho odpovědi ještě více. Zněla: „Ale já už jsem dnes jedl.“ Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili hloubku a dosah této prosté odpovědi... O to snad pak byly společné sváteční chvíle milejší a lidštější.
Robert Huneš
Jen jsem mu pomohl brečet
Z médií se často, snad i většinou, dozvídáme nepříznivé zprávy, čteme komentáře o nich, jež lkají nad špatnostmi. Myslím, že to nepřináší radost ani užitek. Lepší je něco dělat, aby se to změnilo. Jeden moudrý muž kdysi řekl: Nenaříkej nad temnem ve světě, hleď raději rozsvítit světlo.
Robert Huneš
Zabít nebo dovolit odejít?
Českými médii proběhla zpráva o možnosti eutanázie pro 39letého francouzského tetraplegika Vincenta Lamberta, o které má v nejbližší době rozhodnout francouzská Státní rada. Lambert už šest let žije pouze díky podpoře přístrojů. Vypnutí přístrojů, které ho drží šest let při životě, podpořil veřejný zpravodaj Státní rady - tedy nejvyšší instance správního soudnictví ve Francii. Ukončení Lambertova života podporuje jeho manželka, rodiče a sourozenci jsou proti. Dnes má soud rozhodnout.
Robert Huneš
O naději v umírání
O tom, co je hospic, má snad již většina společnosti alespoň povšechnou představu. Znalejší vědí, že se jedná o zdravotnické zařízení, které pečuje o terminálně nemocné. O ty, jimž svíčka života dohořívá, a u kterých byly vyčerpány všechny možnosti vedoucí k vyléčení. Zpravidla se jedná o onkologicky nemocné, průměrná doba pobytu se pohybuje okolo 30 dní. Ti ještě hloubavější vědí, že hospic se u pacienta soustředí nejen na zaléčení bolesti tělesné, ale nedílně též i duševní, sociální a duchovní. Ovšem málokdo již ví, že hospic je zařízením, které se věnuje také péči o blízké pacienta. Jak v období pobytu v hospici, tak i po úmrtí, tj. ve fázi truchlení.
Robert Huneš
I kdepak!
Média tištěná i elektronická nás začala v posledním čase přesvědčovat o vhodnosti brzkého návratu žen z mateřské dovolené do práce. Že to prý spasí českou ekonomiku.
Robert Huneš
Kde domov můj
Občas přemýšlím, proč jsou Poláci o tolik hrdější na svoji zemi, historii, kulturu, než my - Češi - na svoji.
Robert Huneš
Smrtící injekce pro děti i v Česku?
Tento provokativní nadpis má své opodstatnění. Své odmítavé vyjádření k čerstvě schválené eutanázii pro děti v Belgii jsem zaslal členům poslaneckého a senátního výboru pro zdravotnictví a sociální věci. Dostalo se mi několika odpovědí. Potěšilo mne, že většinou souhlasných, či zdrženlivě souhlasných. Většina z obeslaných zákonodárců nereagovala. Snad pro nedůležitost tématu, snad z obav z obnažení vlastních názorů. Obdržel jsem tak jedinou reakci hájící eutanázii, v tomto případě pro děti. Autorem je pražský senátor Z. Schwarz. Lze si jeho odpovědi než vážit, byť nesouhlasit. Pan senátor píše, že„o umírající onkologické pacienty v terminálním stádiu nemá nikdo krom rodiny v našem zdravotnictví zájem“. Znám řadu institucí, které ano, které medicínsky erudovaně a s láskou a něhou o takové pečují až do konce. Např. hospice, ale nejen ty.
Robert Huneš
Smrtící injekce pro děti?
Belgičtí poslanci nedávno schválili eutanazii pro nevyléčitelně nemocné děti bez omezení věku - jako první na světě. Zákon prošel velkou většinou. Jako ředitel hospice se denně setkávám s umírajícími. Setkal jsem se se stovkami, tisíci umírajících lidí. Mohu vydat svědectví, že při současných možnostech medicíny nikdo(!) nemusí trpět nesnesitelnou bolestí. Veřejně a zodpovědně prohlašuji, že eutanázie je zlo. Společnost ji nepotřebuje. Potřebuje kvalitní paliativní péči o těžce nemocné. V hospicích to jde – nikdo netrpí nesnesitelnou bolestí, za každých okolností je zachována lidská důstojnost a člověk v posledních chvílích není sám! Paliativní péče o nevyléčitelně nemocné nejen účinně pomáhá umírajícím, ale též zušlechťuje a obohacuje pečující. Legalizace eutanázie je rezignací na péči, lásku, oběť a odpovědnost, bere naději a buduje nicotu. Přijetím eutanázie společnost hubí sama sebe.
| předchozí | 1 2 3 | další |
