Kdysi mi rodič říkal - Na hřbitov nechoď sám, bez dětí to v podstatě nemá žádný smysl ! Zajímavé pocity, kdy člověk ohlíží fotografie místa posledního. Rojí se tam nějací milí lidé, pak zmiznou - Přibude další, vtesaný záznam na desce. Jsem osvědčený "Hrobový řečník", přivádím dcery a pak k předkům mluvím ...

Pozdravuji je a následně skládám účty. Jaké byly vize, jak se je podařilo naplnit - (tak se to opakuje). Připadá mi, že "To bude zřejmě vono" ! Kdy každý postupně pochopí, že je součástí něčeho a k něčemu patří. Že vše mělo svůj počátek a konec. Že jedna generace navazuje na tu druhou - Na její výsledky a uznaný soubor hodnot ...

Už mám roli novou ! Už stojím bokem, a řeční dcery ! Fakt je hezké, je poslouchat - "Dodělala jsem školu svou, děkuji za podporu - Jsem si vědoma, že kdyby nebylo vašeho odkazu, asi bych se životem probíjela hůře" ! Nó a já s očima i zvlhlýma se i usmívám ! Až přijde čas můj - Snad se neozve - Prokristapána ! Co to tady leze za břídila ! Áá, to je náš Miroslav ! Tak tě tady pěkně vítáme ! Pěkně se uveleb a moc se nevrť - Vítej mezi lidmi, důstojnými. Budeme vyhlížet další řečníky ! ...

Moc se mi líbí věta: "Neboť co je bez chvění, není pevné".