Nejsme - to odpovídám na název blogu. Ona zbožnost není v narvaných kostelích. Není v barokních průvodech o Božím těle.

Zbožnost je právě v tom, o čem píšete.

MUDr. Svatošová je toho dokladem více než výmluvným.

Smrt je to nejlepší v životě, proto si jí všichni necháváme až na konec.

Ten nadpis mne rozesmál. Jinak zasloužená karma. A tohle za to, co děláte.

karma za článek a kdyby to šlo tak u za vaši smysluplnou práci-smrt je součást života a měla by být jeho důstojným ukončením

Dík za tento blog p.Huneši,karma.

Hezky, strucny a jednoduchy clanek. Vice takove osvety! Vetsina z nas se od smrti odtahuje, nemluvi se o ni v dnesni dobe jako o soucasti zivota. Nemame moc vlastni zkušenosti, jako meli lide driv, kdy se umiralo doma. Bojime se nebo jsme znechuceni a odtaziti. Evidentne v tom nemusi byt zadna tragedie.

.....Souhlas ! Měl jsem dlouholetého kamaráda, měl jsem mu hrát na osmdesátce, upadl na cestě...konec. Rok jsem za ním jezdil každý týden do LDN..ek, pomáhal jsem sestřičkám dát ho na vozík k cvičení,(stejně mu to nepomohlo). Nakonec skončil v novém hospici ve F-M. Dokázal jsem mu tam postupně přivézt všechny kamarády, navštěvoval jsem ho až do jeho konce. Při poslední návštěvě už mě poznal jen podle hlasu, příští den.........konec.

Pamatuji si z rozhlasu začátky hospiců, mezi zakladatele patřila lékařka, jméno si bohužel nepamatuji. Není to radostné, ale je to velmi dobré zařízení k důstojnému ukončení života !

Karma, veliká.... Můžu jen potvrdit, návštěva hospice ( neměl jsem tam nikoho blízkého) stála na začátku mé cesty k víře.Pro kluka kterej se celej život oháněl hrdě ateismem to byl naprosto nečekanej zážitek a ještě ke všemu plnej pozitivních emocí.