Kdo, když ne my?

Ukrajinská šlamastyka je stále zamotanější. Lámou si jí hlavu politici, politologové, vojáci, ekonomové, novináři... Nikdo z nich nenabízí recept na snadné, bezbolestné a levné řešení. Protože takové neexistuje. Podobně jako neexistuje snadný, bohatý, bezbolestný a bezproblémový život.

Jsou situace v lidském životě, ale i v celé společnosti, kdy existují jen řešení špatná a ještě špatnější. V roce 1938 Evropa Hitlerovi ustupovala v naději, že se zachrání mír. Britský premiér Chamberlain i francouzský Daladier tehdy v Mnichově věřili (?), že dají-li kus Československa Hitlerovi, zachrání mír, neboť nasytí jeho ambice. Opak byl pravdou. Jak to dopadlo, víme. S jídlem roste chuť – ústupky jen zvyšovaly Hitlerův apetit.

Obdobně obstoupí-li mne na večerní procházce s manželkou mnohočlenná skupina chuligánů a začne mou ženu obtěžovat, existují jen dvě špatná řešení. Buď přihlížet, jak ji znásilňují, anebo se jim postavit s vědomím toho, že mi pořádně natlučou a stejně jim v jejich úmyslu nezabráním. Ale pokud se jim nepostavím, jak se potom mám podívat ženě do očí?

Ukrajinská krize není „tam“ někde daleko na východě, je uprostřed nás. Mnichov 1938, Únor 1948, rok 1968 či ukrajinská krize nám zřetelně připomínají, že zapomeneme-li na vlastní minulost, jsme odsouzeni si ji prožít znovu.

Jaké je dobré řešení na Ukrajině? Žádné. Jsem ovšem přesvědčen, že nejhorší ze všech je nečinně přihlížet a měřit situaci sytostí vlastního žaludku. Např. ekonomickým prospěchem našeho zahraničního obchodu. Agrese, které nedá civilizovaná společnost najevo, že je zlem, se kterým u něj agresor nepochodí, způsobí, že příště dojde na ni. S jídlem roste chuť. Něco to stát bude. Co nic nestojí, za nic nestojí. Ani naše vlastní svoboda a blahobyt.

P.S.

Dva vlci

Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Synku, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobectví, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego.

Ten druhý je dobrý. Je to radost láska, pokoj, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit, trpělivost, důvěra a víra. Vnuk o tom všem přemýšlel a pak se zeptal: „A který vlk vyhraje?“

Starý indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš.“