Prý jsme nejbezbožnější národ světa
Místo, kde se pláče méně, než bychom čekali. Kde se nasmějeme víc, než bychom předpokládali. Personál, pacienti i jejich rodiny. Snad proto, že není čas a sil na přetvářku. Všechno je zde přiznané. Co bylo důležité, již není. Co nebylo důležité, začalo být. I v duchovním smyslu.
Nevěřící víru začínají hledat. Hledající nacházet. Věřící pochybovat - co je bez chvění, není pevné… Duchovní péče o umírající má velký smysl. Snad i větší, než jindy. Je poslední příležitost zahladit výčitky svědomí, omluvit se druhým, vyrovnat dluhy finanční i vztahové. Repríza není možná.
Denně prožíváme malé i velké zázraky. Stačí mít oči k vidění a uši k slyšení. Dochovali jsme již kolem tří tisíc těžce nevyléčitelně nemocných. U velké části z nich byly duchovní věci přítomné. Usmíření v rodinách, se sebou samým, s Bohem. Prožití velkých radostí z maličkostí. Obtížně se hledají slova k popsání hloubky chvil, kdy na konci pozemských dní k sobě dva lidé naleznou cestu k manželství. Co víc, spousta zdravých mladých lidí si přeje mít svatbu v hezkém hospicovém parku. V blízkosti umírajících. Není to zázrak? Alespoň pro mne ano - úcta k těžce nevyléčitelně nemocným, společné soužití zdravých i nemocných, mladých i starých se v hospici stalo běžné, ba vyhledávané.
Myslím, že to chce, kromě jiného, jednu nenápadnou věc. Totiž duchovní věci druhým nevnucovat. Ale žít je. To ostatní přijde samo. Tak nějak vnímám Boží požehnání.
Zdá-li se Vám to zvláštní, přijeďte. Po domluvě rádi každého zařízením i parkem provedeme. Nemůžete-li přijet, pak se třeba začtěte do malé knížky veselých hospicových příběhů, jež jsme skutečně prožili. Jmenuje se Vinnetou se chce bratřit. Nedávno jsme ji vydali. Lze v ní nahlédnout pod roušku hospicového světa, který je hezčí, radostnější, bezbolestnější i veselejší, než si mnoho lidí myslí. Z došlých ohlasů: „Včera mi ji kamarádka přivezla. Řehtala jsem se celej večer. Je hezký, jak lidi, kteří vědí, že brzy přijde smrt, jsou až syrově upřímní… Je to dojemné, nadějeplné, důstojné a je to důkaz toho, že smrt nemusí být jen smutná.“
Robert Huneš
Chcete zabít babičku? Uškrťte si ji sami!
Eutanázie se jinak jeví zdravým, jinak nemocným. Odlišně ji vnímají mladí a staří. Různým pohledem na ni hledí ti, kteří mají s umírajícími zkušenost, a ti, kteří ji nemají.
Robert Huneš
Až lékaře bude zajímat nejen naše zlomená noha, ale i zlomená duše
V naší malé zemičce máme 156(!) nemocnic akutní péče. Nad to další odborné léčebné ústavy, eldéenky a další. Ve srovnání s výrazně vyspělejším Dánskem je v ČR (přepočteno na obyv.) 5x více nemocnic a 2,5 více nemocničních lůžek.
Robert Huneš
Odtamtud se odchází už jen v plechové rakvi
Odtamtud se odchází už jen v plechové rakvi. Ano, tato věta ošetřující lékařky v nemocnici patřila pacientce, již překládala v minulých dnech k nám do hospice.
Robert Huneš
Tam, kde to voní člověčinou
Takřka za dvacet let v hospicovém hnutí mohu dosvědčit, že kde se začínalo od peněz, cihel či jiných „jistot“, se hospic nakonec nezrodil. A pokud ano, tak chřadnoucí a neprosperující. Domy na písku.
Robert Huneš
Dobrá zpráva. Chtějí, aby visel.
Při pohledu na pražský Hrad vnímám posledních deset let jako promarněný čas. Období, kdy intelekt a schopnosti nadaného muže nebyly investovány ve prospěch dobra, příštích generací, službě národu.
Robert Huneš
Otevření trhu s konopím - proč, kdy, kde, jak, kolik, za kolik
Legalizace konopí je „vděčným“ tématem pro novináře, politiky, uživatele, pěstitele i hospodské mudrlanty. Inu zakázané ovoce nejvíc chutná. Ve sněmovně se opět schyluje k jeho projednávání. Proč, kdy, kde, jak, kolik, za kolik?
Robert Huneš
Touha zemřít doma.
Přijali jsme nevyléčitelně nemocnou ukrajinskou pacientku. Uprchla na začátku války z východoukrajinského města Dnipro, místa těžkých bojů s ruskými okupanty.
Robert Huneš
Co nic nestojí, za nic nestojí
Kdo z nás by si loni v tomto čase myslel, že v Evropě může nastat tolik utrpení. Na kontinentě, který vyvolal a zažil hrůzy dvou světových válek, ve světě se zkušeností jaderných výbuchů v Hirošimě a Nagasaki.
Robert Huneš
Osobnost. Úkaz. Zjev. Matka. Rekordmanka. Panovnice.
To vše lze napsat o zesnulé britské královně Alžbětě II. Jistě i mnoho dalších přívlastků, jež by ji charakterizovaly. Ale...
Robert Huneš
Kompromis je uspokojivým deštníkem, ale mizernou střechou.
Dvacátého prvního srpna před 54 lety obsadila naši zemi sovětská armáda (nepočítáme-li nepočetnou stafáž vojáků několika dalších zemí tzv. Varšavské smlouvy).
Robert Huneš
Byl mrtev a jeho jednotlivé orgány byly udržovány funkční jen pomocí přístrojů
Přesto společností hýbe smrt dvanáctiletého britského chlapce odpojeného od přístrojů v persistentním vegetativním stavu, tj. v situaci, kdy (dle dostupných informací) konali lékaři i soud v nejlepším zájmu chlapce.
Robert Huneš
Až najdeš lásku, co neslouží tobě, ale ty jí
Rostoucí míra inflace nás zasahuje všechny. Mocní i běžní lidé jsme se dostali na rozbouřené moře ekonomické neprosperity v subtilní malé bárce. Nadto námi otřásají hrůzy války na Ukrajině.
Robert Huneš
Žít znamená pomáhat druhým žít.
Ukrajina a válka se v posledních dnech skloňuje snad ve všech pádech. Nabídnout uprchlíkům ubytování mohou jen někteří. Významná finanční podpora pro nízkopříjmové spoluobčany je nereálná.
Robert Huneš
Sláva Ukrajině?!
Je ruská invaze na Ukrajinu srovnatelná s invazí SSSR do Československa v r. 1968, nebo s okleštěním Československa v r. 1938 fašistickým obsazením Sudet?
Robert Huneš
Mládí vpřed! Stáří do hrobu?
Start do života. Ideály mládí v rané dospělosti hledí vstříc samostatnému vlastnímu bydlení, k nezávislé bohaté rodině, snad „navždy“. Maximalizace zisku a slasti, minimalizace životních potíží.
Robert Huneš
Všem
Do Nového roku všem lidem dobré vůle přeji, abychom po jakémkoli pádu měli sílu vstát, po každém smutku vzešlo světlo radosti, aby nikdy nezačínaly konce a nikdy nekončily začátky!
Robert Huneš
Zvláštní a tvrdé, že?
Advent je začátkem nového liturgického roku, časem usebrání v období očekávání příchodu toho, kvůli němuž si dáváme dárky.
Robert Huneš
Je na čase podat ruku ke smíru
Příkopy jsou hluboké. Odmítači a příznivci očkování k sobě mají mentálně daleko. O fanaticích na obou stranách barikády nemluvě.
Robert Huneš
Tři hřebíčky do vlastní rakve
Hyneme na vlastní blahobyt. Myslím si to dlouhodobě. Ale překvapily mne prostředky, jimiž k tomu dojdeme..
Robert Huneš
Nezemřít strachy. Stačí smrt z předsudků.
Rozdělená společnost se opět rozdělila. Tentokrát nad očkováním proti covidu-19. Lidí odmítajících očkování je spousta. Jsme promořeni předsudky, obavami, dezinformacemi. Jsou jich plné sociální sítě, tisk, televize.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 73
- Celková karma 23,41
- Průměrná čtenost 1200x