Místo vánočního přání

Vánoční svátky se z povahy intenzívního režimu péče v hospicích nemohou příliš lišit od ostatních dní. Ostatně ale, v těchto domech je vše tak trochu jinak. 

Stonají zde pacienti na konci své životní cesty, několik málo posledních dnů či týdnů života ve finálních fázích (nejčastěji) onkologických onemocnění. Na konci pozemského času je vnímání hodnot těžce nevyléčitelně nemocnými poněkud jiné, než vnímání naše, nás relativně zdravých lidí v produktivním věku, s prognózou v čase v řádu let, u někoho i desítek.

Vánoce jsou obvykle výjimečným časem, kdy lidé se snaží být laskavějšími a milejšími na blízké, kdy se snaží poznat, jaký dárek by jim mohl udělat radost a kdy je jím obdarovávají. V hospicích se snažíme, aby takovým byl každý den. Nevíme totiž, není-li ten dnešní pro pacienta posledním. Proto vánoce tvoříme našim pacientům v podobě laskavosti, něhy a obdarováváním drobnostmi každý den. Dalších Vánoc se téměř nikdo v hospicích nedožije...

Nadto o Štědrém dni se u nás v prachatickém hospici stalo milým zvykem „nošení Jezulátka“. S malými jesličkami a v něm s miminkem (vyřezávaným) navštěvujeme pacienty, zpíváme koledy a připomínáme si betlémské události. Pacienti při té dostanou dárky, které pro ně, dnes již tradičně, vyrábějí děti a rodiče okolních spřízněných škol. Stromeček, kapr a salát rovněž nechybějí. Byť pro někoho jen malé sousto na chuť, či pouze do PEGu. Ale to vše je jen málo důležité. Krmě, byť dobrá, neodpoví pacientovi na otázku, jaký měl jeho končící život smysl. Může snad zpříjemnit chvilku a přispět k oživení milých vzpomínek. Ale neodpoví. Na významu u pacientů nabývá otázka po smyslu života. Po otázkách „co dělat s natropenými škodami během života, které již nemám možnost napravit?“. Po otázkách „co mne čeká?“, „co přijde?“ atp. V takových chvílích kapr mnoho nepřináší. Na rozdíl od lidské blízkosti. Umírající je v tyto chvíle vnímavější. Ale jinak než my - citlivější k věcem, které v životě přehlížel a opomíjel. Jsou to momenty, kdy do ticha obav, strachu nebo tápání, novým a přitom stále stejným významem, vstupuje betlémské Gloria. Tam někde je hospic a jeho každodenní Vánoce.

Přeji nám všem prožití opravdových vánočních chvil nejen o Vánocích.