Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Řím byl velký, protože jej Římané milovali.
Ten byl uveřejněn v rozhovoru pro Financial Times. Tato zdánlivě okrajová glosa je závažnější, než vyhlíží. Proč? Domnívám se, že holandský ministerský předseda se mýlí. A že jeho mýlka je závažnější, než na první pohled vyhlíží. Myslím, že podstatou existence a přežití civilizací nejsou síly armád a výšky zdí, jež nás od konkurentů dělí. Premiérův vnitropolitický konkurent, opoziční Geert Wilders správně řekl, že "Velkou civilizaci nelze zničit zvenčí, pokud se před tím sama nezničila zevnitř". To dokládají osudy samotného Říma. Ten ve skutečnosti neporazily cizí armády, ale ztráta vlastních hodnot, ale i obyčejný selský rozum.
Významnými doprovodnými faktory rozkladu Říma byl úpadek znalostí, gramotnosti a matematických schopností. To mělo za následek značný propad kvality i množství informací, kterými tato společnost disponovala, včetně vládnoucích elit. S tím souvisel i úpadek legitimity a nárůst vlivu zájmových skupin – v krizovém období se během cca 50 let na římském trůnu vystřídalo na 27 císařů. Každé dva roky někdo jiný. Jak je to v ČR či jednotlivých státech současné EU. Není ta rychlost podobná?
Velkolepá a blahobytem zdegenerovaná římská civilizace podlehla primitivním barbarům. Jak je možné že velký Řím jim nedokázal vzdorovat? Měl špatně vyzbrojenou armádu? Nízké pevnostní zdi? Nedostatek financí? Nikoli. Již G. K. Chesterton výstižně řekl, že „Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Řím byl velkým, protože jej milovali.“ Dokud takto konali a byli za něj ochotni dýchat, do té doby Řím prosperoval. Paralela se současností je čitelná…
Je naše společnost (česká, evropská…) schopna vzdorovat soupeřům? Už Bedřich Engels zaznamenal, že nejrozšířenější představou o příčině úpadku je degenerovaná a zjemnělá elita společnosti, která jako upadající Řím, „adoptuje dospělé muže, libuje si v orgiích, homosexualitě a sadistických zábavách“. Břitký příměr. Kupř. Císař Vespasianus po úspěšné likvidaci Židů vystavěl za zlato z jejich Chrámu největší antický zábavní podnik světa. V čem se však liší od současnosti? Ekonomická prosperita moderního Švýcarska je do značné míry postavená na válečné „neutralitě“ a z toho plynoucích peněz, zlata a uměleckých předmětů, které si v této „neutrální“ zemi uložili nacističtí pohlaváři…
Jinou potíží, jež trápila Římany před takřka 2000 lety, byla nízká porodnost. Jako dnes. S růstem blahobytu docela obyčejně nechtěli mít a rodit děti. Nepřipomíná nám to něco? Pravděpodobně marné jsou dnešní nástroje, kdy současná vláda nabízí jako řešení daňové úlevy pro rodiny s dětmi. Již císař Octavianus Augustus se snažil zvýšit porodnost - velké rodiny platily citelně menší daně, bezdětným antickým “mamánkům” byly odepřeny významnější státní úřady nebo kariérní růst, apod. Marné úsilí. Podstata tkvěla v motivaci hodnot, nikoli technicko-ekonomických pobídkách. Tehdy jako dnes.
Tváří v tvář současné situaci se v Evropě nemusíme bát milionů imigrantů ani dekadence našich elit. Opravdová budoucnost spočívá v chování a každodenním rozhodování každého z nás, milionů Evropanů. Budeme žít, jíst a bydlet po našem, po evropsku? Nebo si zvnitřníme hamburgery, haloween, Santu Clause atp.? Ano? Pak neodoláme Šaríe, mnohoženství, násilí aj. hodnotám. Protože nebudeme mít žádné, než bezvýznamné. Potom za nás budou děti rodit a vychovávat jiní. A po svém. Budeme mít odvahu vstupovat do armády a bránit vlastní zemi proti společně sdíleným hodnotám? Nebo necháme ochranu na jiných? Jako Římané, kteří si na konci svých dějin k ochraně najímali druhé? Budeme chtít pracovat, nebo díky lenosti a bezbřehým sociálním požitkům přenecháme svou práci pilnějším imigrantům?
Zdráháme se? Již Edward Gibbon (1737 – 1794), britský historik zabývající se dějinami Římské říše, nadčasově postřehl:
- Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
- Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
- Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
- Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldneři.
- Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
- Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
- Úroveň vzdělání rapidně klesá.
- Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
- Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
- Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
- Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.
Pan nizozemský předseda vlády se mýlí. A je mi smutno, že skrze jeho osobu v čele EU stojí ten, kdo má vidět a nevidí, kdo má slyšet a neslyší. Přeji EU i naší zemi ty, kteří mají lepší zrak i sluch.
Robert Huneš
Chcete zabít babičku? Uškrťte si ji sami!
Eutanázie se jinak jeví zdravým, jinak nemocným. Odlišně ji vnímají mladí a staří. Různým pohledem na ni hledí ti, kteří mají s umírajícími zkušenost, a ti, kteří ji nemají.
Robert Huneš
Až lékaře bude zajímat nejen naše zlomená noha, ale i zlomená duše
V naší malé zemičce máme 156(!) nemocnic akutní péče. Nad to další odborné léčebné ústavy, eldéenky a další. Ve srovnání s výrazně vyspělejším Dánskem je v ČR (přepočteno na obyv.) 5x více nemocnic a 2,5 více nemocničních lůžek.
Robert Huneš
Odtamtud se odchází už jen v plechové rakvi
Odtamtud se odchází už jen v plechové rakvi. Ano, tato věta ošetřující lékařky v nemocnici patřila pacientce, již překládala v minulých dnech k nám do hospice.
Robert Huneš
Tam, kde to voní člověčinou
Takřka za dvacet let v hospicovém hnutí mohu dosvědčit, že kde se začínalo od peněz, cihel či jiných „jistot“, se hospic nakonec nezrodil. A pokud ano, tak chřadnoucí a neprosperující. Domy na písku.
Robert Huneš
Dobrá zpráva. Chtějí, aby visel.
Při pohledu na pražský Hrad vnímám posledních deset let jako promarněný čas. Období, kdy intelekt a schopnosti nadaného muže nebyly investovány ve prospěch dobra, příštích generací, službě národu.
Robert Huneš
Otevření trhu s konopím - proč, kdy, kde, jak, kolik, za kolik
Legalizace konopí je „vděčným“ tématem pro novináře, politiky, uživatele, pěstitele i hospodské mudrlanty. Inu zakázané ovoce nejvíc chutná. Ve sněmovně se opět schyluje k jeho projednávání. Proč, kdy, kde, jak, kolik, za kolik?
Robert Huneš
Touha zemřít doma.
Přijali jsme nevyléčitelně nemocnou ukrajinskou pacientku. Uprchla na začátku války z východoukrajinského města Dnipro, místa těžkých bojů s ruskými okupanty.
Robert Huneš
Co nic nestojí, za nic nestojí
Kdo z nás by si loni v tomto čase myslel, že v Evropě může nastat tolik utrpení. Na kontinentě, který vyvolal a zažil hrůzy dvou světových válek, ve světě se zkušeností jaderných výbuchů v Hirošimě a Nagasaki.
Robert Huneš
Osobnost. Úkaz. Zjev. Matka. Rekordmanka. Panovnice.
To vše lze napsat o zesnulé britské královně Alžbětě II. Jistě i mnoho dalších přívlastků, jež by ji charakterizovaly. Ale...
Robert Huneš
Kompromis je uspokojivým deštníkem, ale mizernou střechou.
Dvacátého prvního srpna před 54 lety obsadila naši zemi sovětská armáda (nepočítáme-li nepočetnou stafáž vojáků několika dalších zemí tzv. Varšavské smlouvy).
Robert Huneš
Byl mrtev a jeho jednotlivé orgány byly udržovány funkční jen pomocí přístrojů
Přesto společností hýbe smrt dvanáctiletého britského chlapce odpojeného od přístrojů v persistentním vegetativním stavu, tj. v situaci, kdy (dle dostupných informací) konali lékaři i soud v nejlepším zájmu chlapce.
Robert Huneš
Až najdeš lásku, co neslouží tobě, ale ty jí
Rostoucí míra inflace nás zasahuje všechny. Mocní i běžní lidé jsme se dostali na rozbouřené moře ekonomické neprosperity v subtilní malé bárce. Nadto námi otřásají hrůzy války na Ukrajině.
Robert Huneš
Žít znamená pomáhat druhým žít.
Ukrajina a válka se v posledních dnech skloňuje snad ve všech pádech. Nabídnout uprchlíkům ubytování mohou jen někteří. Významná finanční podpora pro nízkopříjmové spoluobčany je nereálná.
Robert Huneš
Sláva Ukrajině?!
Je ruská invaze na Ukrajinu srovnatelná s invazí SSSR do Československa v r. 1968, nebo s okleštěním Československa v r. 1938 fašistickým obsazením Sudet?
Robert Huneš
Mládí vpřed! Stáří do hrobu?
Start do života. Ideály mládí v rané dospělosti hledí vstříc samostatnému vlastnímu bydlení, k nezávislé bohaté rodině, snad „navždy“. Maximalizace zisku a slasti, minimalizace životních potíží.
Robert Huneš
Všem
Do Nového roku všem lidem dobré vůle přeji, abychom po jakémkoli pádu měli sílu vstát, po každém smutku vzešlo světlo radosti, aby nikdy nezačínaly konce a nikdy nekončily začátky!
Robert Huneš
Zvláštní a tvrdé, že?
Advent je začátkem nového liturgického roku, časem usebrání v období očekávání příchodu toho, kvůli němuž si dáváme dárky.
Robert Huneš
Je na čase podat ruku ke smíru
Příkopy jsou hluboké. Odmítači a příznivci očkování k sobě mají mentálně daleko. O fanaticích na obou stranách barikády nemluvě.
Robert Huneš
Tři hřebíčky do vlastní rakve
Hyneme na vlastní blahobyt. Myslím si to dlouhodobě. Ale překvapily mne prostředky, jimiž k tomu dojdeme..
Robert Huneš
Nezemřít strachy. Stačí smrt z předsudků.
Rozdělená společnost se opět rozdělila. Tentokrát nad očkováním proti covidu-19. Lidí odmítajících očkování je spousta. Jsme promořeni předsudky, obavami, dezinformacemi. Jsou jich plné sociální sítě, tisk, televize.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 73
- Celková karma 23,41
- Průměrná čtenost 1200x